Nemoc (šílenství)

Nemoc (šílenství)

Věta, jež padne na rozorané pole vybuchuje
a roznáší chmýří po větru.
Ulpívá na dlaních v podobě
mazlavé hlíny.
Stíny, které přicházejí
                         od protější zdi
se šklebí a hýkají.
Úplněk za mříží
obrací oči v sloup
a slavík pojed sedativa.
Je unaven docela.
Nedozpívá.
Všechno jde pozpátku.
Valčík má těžkou dobu na konci taktu.
Usmívám se směrem dolů.
Ze zdi kladivem vytahuji hřebík.
Uříznutá hlava na slunci
se kutálí
a srší z ní gejzíry
prášků na život a na spaní
a jiskří to za tou zdí
tam, kde se stále ještě
                         Země točí.

             31.8.1986

Autor Jan Kacíř, 01.12.2021
Přečteno 308x
Tipy 10

Poslední tipující: Dreamy, zdenka, Vivien, šerý, Sonador, mkinka
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

01.12.2021 20:38:46   Dreamy

Ty mi vždycky tak zamotáš hlavu, ale tak nějak hezky.
Opakuji se, ale líbí sr mi tvé psaní:)

líbí

01.12.2021 21:55:27   Jan Kacíř

Jsem dojat a potěšen. Je pýchou každého píšícího, že je čten a že jeho psaní nějak působí. Je fakt jedno jak...

líbí

01.12.2021 17:45:27   zdenka

moc hezká poezie…úsměv.z

líbí

01.12.2021 17:24:44   Vivien

Též jsem přehodila, a jedu pozpátku, a co myslíš, svět si nedbá a svou písničku si dál vesmírem zpívá.
Máš to prima, obzvlášť usmívám se směrem dolů, ze zdi kladivem vytahuji hřebík, se mi velmi zamlouvá. Takže si dávám tvůj valčíček.

líbí

01.12.2021 15:33:56   šerý

Zkrátka si u Tebe vždy rád počtu*

líbí

01.12.2021 15:53:19   Jan Kacíř

Jsem neskonale potěšen. Za to čtení děkuji.

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.4 ⋅ Facebook ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel