Nemoc (šílenství)

Nemoc (šílenství)

Věta, jež padne na rozorané pole vybuchuje
a roznáší chmýří po větru.
Ulpívá na dlaních v podobě
mazlavé hlíny.
Stíny, které přicházejí
                         od protější zdi
se šklebí a hýkají.
Úplněk za mříží
obrací oči v sloup
a slavík pojed sedativa.
Je unaven docela.
Nedozpívá.
Všechno jde pozpátku.
Valčík má těžkou dobu na konci taktu.
Usmívám se směrem dolů.
Ze zdi kladivem vytahuji hřebík.
Uříznutá hlava na slunci
se kutálí
a srší z ní gejzíry
prášků na život a na spaní
a jiskří to za tou zdí
tam, kde se stále ještě
                         Země točí.

             31.8.1986

Autor Jan Kacíř, 01.12.2021
Přečteno 168x
Tipy 12
Poslední tipující: Dreamy, zdenka, Vivien, šerý, Sonador, mkinka
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ty mi vždycky tak zamotáš hlavu, ale tak nějak hezky.
Opakuji se, ale líbí sr mi tvé psaní:)

01.12.2021 20:38:46 | Dreamy

Jsem dojat a potěšen. Je pýchou každého píšícího, že je čten a že jeho psaní nějak působí. Je fakt jedno jak...

01.12.2021 21:55:27 | Jan Kacíř

moc hezká poezie…úsměv.z

01.12.2021 17:45:27 | zdenka

Též jsem přehodila, a jedu pozpátku, a co myslíš, svět si nedbá a svou písničku si dál vesmírem zpívá.
Máš to prima, obzvlášť usmívám se směrem dolů, ze zdi kladivem vytahuji hřebík, se mi velmi zamlouvá. Takže si dávám tvůj valčíček.

01.12.2021 17:24:44 | Vivien

Zkrátka si u Tebe vždy rád počtu*

01.12.2021 15:33:56 | šerý

Jsem neskonale potěšen. Za to čtení děkuji.

01.12.2021 15:53:19 | Jan Kacíř

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí