Návštěvnost
inferno
inferno
Vášnivě milovat slzy.
A přijít o ně.
Máš prostorné stáje.
Plné žleby.
Jenže -
nemáš koně.
Skutečný kříž se nedá nést.
Neváží nic.
A vlastně ještě míň než...
a to je to.
Voláš osamělost
...je plná lidí.
"Šetři s odpuštěním!"
...
Vášnivě milovat slzy.
A přijít o ně...
1.9.2021
Virginia Frances Sterrett
Komentáře (32)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskKrásně jsi vše vyjádřila svojí básní milá Sonador a hudba k ní je také pěkná.
Příjemný a klidný večer.
05.12.2021 19:02:02 | Jarunka
děkuju Jaruško... hudba nejen k poslechu, ale taky k pobreku... :)
hezký den Jaru*
06.12.2021 10:19:30 | Sonador
...Když vyschne.....tak Srdce popraská.....zavlažit třeba,pak vyraší se.......Ji./úsměv/
...Osamělost a volání Domova...
05.12.2021 12:16:31 | jitoush
kéž Jituško... děkuju:)*
05.12.2021 17:33:21 | Sonador
ano, nemusí nést... vždyť je psáno "vezmi svůj kříž a následuj mě..." a taky "mé jho netlačí a mé břemeno netíží..."
05.12.2021 07:33:08 | Sonador
A uvnitř kříž
co slzy pije.
To jsoucno v nás
však přesto žije.
Jen trámec kříže
nésti sám
Trámec druhý
Byl nám dán.
Jen někdo nese hřeby.
Či bílé plátno má.
Vzít a nebo dát?
Nenese jej nikdo sám.
04.12.2021 21:45:24 | Protos1182
..odpověď máš výš;)
05.12.2021 17:32:28 | Sonador
Nemám co dodat milovaná Son, jsem ráda že je zpět i když je smutná.
04.12.2021 18:38:41 | paradoxy
tyjo, nemáš představu jak v tu chvíli... ale nakonec přinesla úsměv... moc mi pomáháte totiž;)
děkuju sestřičko:*
04.12.2021 18:42:03 | Sonador
Je to..jako by mi prošlo při čtení..
ten pocit samoty a slzy..
které vyschly tak rychle..
ještě než vůbec mohly být
vyplakaný..
jen podvědomí..si říká
co vlastně ještě můžu a smím.
**
Hodně k zamyšlení a ráda jsem četla milá Sonnador *;)
04.12.2021 18:36:55 | jenommarie
děkuju Marie... co bych k tomu mohla jsem tedy už napsala v odpovědi pro Vivien...
hezký večer:)*
04.12.2021 18:38:31 | Sonador
Jj přečetla jsem si..a pěkný večer i tobě přeji;)
..ono je i zpětně jistě zajímavé si přečíst ty své zapsané..já to tak mám..jen se nerada zpět vracím .jsem s minulostí v pohodě..jen jsem mnohem raději "teď" (ale prima, že jsi jí sem dala)
04.12.2021 18:43:11 | jenommarie
tak to máme stejně...;)
ale básní a knih se to netýká;) navíc vždy přijde zase jejich doba, čas je cyklický:)
hele, jsou knihy, co čtu pravidelně po deseti letech - je to fascinující, jak člověk "zraje" je to kolikrát úplně jiná kniha...:) vidíš a chápeš věci, co před tím ne...
ještě jednou děkuju*
04.12.2021 18:47:44 | Sonador
Tak knihy, hudba, filmy..
určitě..nabízí se vždy i vzpomínka..c kým jej člověk viděl..kdo na knížku upozornil..a pocity se vrací..jak skladačka...ale ..jsme už jiní zkrátka:) ..tak to je.pa a děkuji TI moc
04.12.2021 18:51:05 | jenommarie
To je ze srdce nejhlubší smutek a marnost, jakou jsem kdy přenesenou do písmen četla. Když už hrdlo je natolik stažené, tělo vyprahlé a mysl mrtvá ... To hrozné nic, co se nechce vystěhovat, ta nejhlubší samota, která nedovolí nikoho přistěhovat. Přijít i o to poslední, co lze ještě vykřičet slzama. Nejhlubší bytostná bolest.
04.12.2021 18:09:07 | Vivien
ach Vivien (a Martene) tohle bude velmi dlouhá odpověď... musím napsat pravdu - už proto, že paradoxy ji zná - já sem tu báseň prve vložila pro ni... je asi pět let stará...
a je psaná z úplně opačného místa, než v jakém jsem se nacházela dnes, když jsem se rozhodla ji sem dát znova... a myslím, že mi budeš rozumět, jsem tady nedávno zahlídla tvůj koment o tom, jak si chtěla pozvedat planetu:D a chtěla jsem ti na to cosi napsat, ale neměla jsem pak už sílu (nicméně dík tomu jsem napsala ztracený obzor:)
pfíha.. já ji psala o veliké osamělosti a možná i smutku, ale s jinou příchutí - bylo to o tom, že se člověk vyšplhá kamsi na nejvyšší horu a je to nádherný, ale je tam sám... takže v tom nebylo takové to zoufalství a bolest - jen veliká osamělost a smíření... těžko se mi to vysvětluje...
ale dnes, já opravdu došla do místa o kterém mluvíš - stažené hrdlo, mysl mrtvá, nic... a chtěla jsem se z toho vypsat, a říkala si, že to snad nějak pude... a pak jsem zjistila, že chci psát něco, co jsem už napsala, a objevila to "zrcadlové místo" toho textu... a koukám, že jsem ty pocity do toho skutečně vložila, a musím říct, že mě to fascinuje...
hlavně tedy mi to skutečně pomohlo nespadnout úplně do díry a do deprese...
beru si z toho poučení - neměli bychom v žádném případě sílu slova podceňovat... tedy asi v závislosti na tom jak se cítíme, když je používáme...
jé, to jsem ukecaná, to je milé překvypení pro mě dnes:)
takže ti moc děkuju!!! snad je mi trochu rozumět;)
opravdu si ty pocity a stav, ve kterém jsem byla, když jsem ji sem dnes dávala vystihla dokonale... veliká empatie...
hezký večer Viv*
04.12.2021 18:30:48 | Sonador
ach Son, patrně je to tím, že jsem tento stav odžila, ale tys ho mistrně dokázala popsat slovy, a to je svědectví o tom, že přenést niterné prostřednictvím poezie ty zkrátka umíš
04.12.2021 18:44:42 | Vivien
P.S. ...jsem ještě trochu mimo... ty myslíš ten dnešní stav... je to těžký, ale nakonec nás to obohacuje, že Viv? dá to člověku jakousi jinou hloubku, je to znát nejen z Tvých básní, ale především komentářů (což já neumím, o to radši čtu ty tvoje)
04.12.2021 19:10:16 | Sonador
Ježíš tak to děkuju. Já bych ani neřekla obohacuje, to je pro mě dost milostivé vyjádření pro tak bezmocný stav, obohacuje je u mě spjato spíše s pocitem příjemným, kdežto bez pocitu definitivni marnosti bych se obešla, každopádně připustím, že to člověka zoceluje, a když přijde další "nášup", má člověk lepší startovací pozici. Tím nemyslím postupně znecitlivět, jen na to být lépe vybaven :-) Už to, že po noci přijde ráno.
04.12.2021 20:03:15 | Vivien
...máš pravdu (ve mě je někde nějaký zarytý optimista a ke všemu asi blázen:)
je pravda, že jsem už před delší dobou pochopila, že spoustu těch "špatných a bolavých věcí" jsem si k tomu, abych něco pochopila, mohla odpustit... šlo by to i bez toho, kdyby člověk nebyl zarputilý a asi pyšný? svým způsobem? ...takže mohla odpustit... a přitom asi nemohla... a jestli to konečně nepochopím, nakonec na to umřu...? ...nebo ztuhnu v železo...:)
děkuju Viv...*
04.12.2021 20:18:03 | Sonador
...já se na tohle asi bojím cokoli říct... tyjo, kéž by... jestli se někdy zadaří, jsem šťastná... děkuju.. a psss*
a víš co jsem ti to chtěla napsat na ten koment u Amonka?:)
že nás tehdy bylo takových hodně! a málem se nám to i povedlo (žejo?;), kdyby nepřišel ten konec světa... :D (2012:)
04.12.2021 18:53:04 | Sonador
...slzy vyčerpávajícím zoufáním vyschly...to je inferno...;-) nebo tomu zase moc nerozumím..;-D
04.12.2021 15:58:06 | Marten
Opět filozofická vsuvka ze života, povedla se, ale raději nahlížím optimisticky.)
04.12.2021 12:42:43 | Constantine
...to já taky, ale ne vždy, v jisté chvíle, lze...
děkuji*
05.12.2021 07:29:39 | Sonador