po jablku

 

 

 

nebe se sklonilo

až vdechlo krajinu

přítomnost?

na větvích zamrzá nahá

po barvě papíru

 

a nosy v závinu

štiplavě voňavá skořice tahá

 

všehochuť domova krajkuje na linkách

že stopkám řadě řas zelená skočí

křížalám starostí pohádkou zacinká …

chtě nechtě

z dobrého dolije očím

 

poháry radosti polknou své rozpaky

v ohryzcích

pod slupkou

kde hvězda zraje

 

ani tma nezdusí vlídný tón alpaky

když směrem ke stromkům prolíná krajem