Maluji kůru stromů
i cestu známou domů.
Karlovo náměstí.
Park i štěstí.
Vůkol rušné silnice.
Tlačí se kořeny více.
Slunce hřeje a balancuje.
Úsměv mezi větve,
prchá bolest,
ať chce nebo nechce.
Šelest okolí.
Pozoruji, jak den se drolí.
Herečka v hlavní roli.
Hmatám a vyznávám lásku
tomu a tomu stromu.
Píseň ve jménu chrámu.
Kolaps klidu bez křiku.
Život je strom díků
a dopoledne bez vzlyků.
Maluji srdce do kůry
a hledám své kořeny.
I oči máminy.
Neřeším biologické hodiny.
Svět se točí bez změny.
Miluji strukturu a členění.
Objímat stromy je umění.
Jednota v okamžení.
Jituško,velmi pěkná báseň.Krásné vyznání....
Objímat stromy je umění....ano,tak to je.Může se stát,že na nás strom není ,,naladěn", my to nevnímáme a potom se stane pravý opak.Strom nám energii nedá,spíše naopak.
Ráda jsem si přečetla.
07.01.2022 21:49:17 | Jarunka