V hlubokých tůních mrakodrapů,
řítí se vlny chladných lidí,
nenajdeš místa pro hnízda čápů;
slunce trávu neuvidí.
Ve stínu dusných velkoměst,
kde vlídná láska schází,
tam zrádné křižovatky cest,
čas přivádí do nesnází.
Osamělou květinu v okapu starém,
útlé sluneční paprsky ji hřejí,
slunce rozdává je skromně darem,
stíny mrakodrapů květině přejí.
Vždy se najde*
ta..která hřejí
i když pouhým okem
nejsou spatřeny..
Krása a hřejivé okamžiky
kde radost vykvete
třeba i z bažiny.
:)
Moc hezká báseň, ráda jsem četla.
08.01.2022 20:12:22 | jenommarie