Anotace: *
jsem to stále já?
možná se měním
chvílemi
s kamenem uvnitř těla
tolik úzko je mi
marně vyhlížím
hvězdu padající
s tvojí tváří
očima
v nich tisíce svící
laskavě září
kéž spatřím ji
mezi křídly černých ptáků
smutek na kahánku
jako závoj halí mne
ticho
jen prázdná slova
naleznu se
nadechnu
znova?
15.01.2022 21:45:07 jenommarie
Naděje stále je..
netrap svou duši
i hvězdy mají uši
nádechy..při kterých
zčervenají tváře..
vše jistě ještě přijde *
15.01.2022 16:00:18 šerý
Srdce rozezvučí se i kamenem... když žena muž, jsou jedním pramenem.
Sebevědomí nehledá svoji podobu - stejně jako čin, nehledá náhodu.*
15.01.2022 15:28:13 uživatel smazán
Odhoď své břemeno a leť...
Na co máš jinak křídla anděli? :))
15.01.2022 13:29:00 uživatel smazán
Povedla se ti .)