Loučení

Vítr vane, zvedá se prach,
padá ji do tváře, má ho na řasách,
klopí víčka, hlavu otáčí,
ten prach v očích, oči vypláčí.

Stojíme na smutném nádraží,
přijíždí její poslední vlak,
nádraží smutném, že ani pták,
vesele zpívat se nesnaží.

Rezavý vagón ji odváží,
pro mě to není jen tak,
pro lásku vzpomínka nestačí,
když zůstane o lásku strach.