Snídani nesu ti do postele,
polibkem tě probouzím,
oběd, zvon odbíjí na kostele,
jasným hlasem poledním.
Je milé snídat ve dvojici,
v posteli si vyprávět,
holubi ťukají na okenici,
zvon přestal právě vyzvánět.
Jíst přestali jsme před večeří.
Je čas vstávat, je čas jít ?
Komu z nás bude se chtít,
když se venku právě šeří ?