Vrba

Na břehu stojí ustaraná vrba,
sklání se nad hladinu
a její větve, jak vlasy rusalčiny,
do vody padají a vodou se smáčí.
Šedivé mraky s podzimem přicházejí
a studený vítr
staré vrbě vyčesává zapomenuté
ozdoby jejich vlasů,
jež pomalu odplouvají na hladině času
do ztracena.
Na ledový příkrov snáší se sníh.
Pod jeho tíhou vrba se sklání.
Odolává.
Staleté duby se lámou a umírají
a vrba dál v tichém utrpení stojí.