Náhodné setkání

No, tedy ano, kdo by neznal. V létě mě jeden spolužák skoro srazil na stezce, ale ubrzdil, přilby a brýle dole, že fakt jsme to my, a po necelé půlhodině, že kde se tu berem a kam jedem, mi říká, a víš co, já jedu s tebou, otočil to a den jsme završili v zámecké vinárně. Dokonce jel se mnou raději až před barák, chtěl mít jistotu, že v pořádku dojedu domů, a sám tak v noci najel o pár km navíc. Má patrně tolerantní přítelkyni:-)

10.02.2022 23:04:29 | Vivien

U mně tomu tak je. Jedna dětská láska, která v současnosti je ilustrátorkou dětských knih a naposledy bydlela v Hamburgu. Viděli jsme se po mnoha letech - a vypadala opravdu ještě svěže a byla stále velmi pohledná. To zaklepání do osrdí tam bylo! Zavzpomínali jsme spolu a ona se mi svěřila, že za několik měsíců má podstoupit komplikovanou operaci srdce. Měla k tomu dispozice, a obdobné měla i její matka. Vypilo se něco vína a krásně večer pomilovali. Po jejím odjezdu jsme si vyměnily několik dopisů, několikrát si telefonovali... a znenadání se to přetrhlo.
Nevím proč se odmlčela - a raději, to vědět ani nechci! Pamatuji si, jakou měla v tom podvečeru spontání smích. Když jsme byli nazí, krasná obla na bocích a v očích něžný smutek. Říkala, že mám oči-kukátka, kterými mi vidí až do srdce a vášní mi pokousala rameno.
Taková tenonká, zlatá folie vzpomínky, kterou si nechci pomuchlat nějakým "poznáním" nebo pochybnostmi, zdali vůbec ještě žije?
Tak Krahujče. Život je i vztahů tenká nit. Když se přetrhne, jen špatně se navazuje a když už, tak jen s uzlíčkem.
Rád jsem se tebou inspiroval a přečetl*

10.02.2022 20:38:19 | šerý