Kniha
Kniha
Na lavičce leží opuštěná kniha,
vítr ji stránky obrací a zdvíhá,
jako by chtěl číst a vědět,
o čem je, když u ní nechce nikdo sedět.
Vítr, ale nemá oči,
aby mohl číst.
Vítr, ten se pouze točí,
to jsem si vážně jist.
Ten vítr ji jen suší stránky,
co déšť je v noci zmáčel,
když jsem tu noc kolem kráčel,
tichým parkem bez pozvánky.
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Člověk něco zahlídne a pak o tom dokáže takhle suprově napsat. Třeba otevřenou knihu na lavičce.
13.02.2022 22:18:51 | Koala
.....Proto mám ráda knihy,"neumím"číst delší texty z jakékoliv obrazovky,jakoby to po mně sklouzávalo,slova,věty,příběh...a nikde se uvnitř nezachytilo...krátké ještě něco zanechají,ale delší ne....Kniha "papírová"je jako "živá"...navazuje spojení a příběh,text,slovo se ke mně vztahuje a já i opačným směrem.....kniha je ráda čtena a příběh se dostává do nitra....i opuštěné knihy zasejc najdou domov....děkuji za tu vůni knihy ve větru.....ji./úsměv/
12.02.2022 20:33:21 | jitoush
Líbí se mi to, je to pěkná poezie. Připadá mi to ve stylu některých Wolkerových básní*
12.02.2022 17:46:26 | šerý
Někdy cítím, že každá lavička má svůj příběh i každý kout. Líbí se mi báseň. Má myšlenku.
12.02.2022 11:10:03 | mkinka
