Vzpomínka

Chvěla ses co vodní hladina,
u břehu, kde právě začíná.
Stála jsi jak vrba a svou dlaní
hladinu jsi hladila, jako když se
nad ní, její větve sklání.

Já pohledem tě z dálky hlídal,
jako jestřáb kořist svoji,
když se v lese ptáci rojí.
Často jsem tě takto vídal.

Vždy odnášel si vzpomínku,
jak vrbové proutí, vázala jsi do vínku
a ten na hlavu sis vložila,
ve stínu vrb dlouze se zasnila.
Možná o čarovném kamínku.