Nevim avšak vím

Připustit si, věci některé 

to jiní nevstali by z postele.

 

Jak vrba vrbu podpírá

hráz rybníka se drolívá.

Obě pijí stejnou vodu

koruny větví spletené. 

 

Jedna tak druhou tiše drží 

spletené větve zelené

 

Vítr fouká,  držím Tebe

Zem se drolí, zas Ty mne.

Kořeny prorostlé hrází 

v čekání soudného dne.

 

Stoji mlčky,  a přeci mluví

koreny, listy, jen né slovy

Jsou, a třeba se i bojí 

Ve zkoušce času rány svoje zhojí.

 

Na hrázi rybníka 

kam jiní se i bojí. 

 

~☆~