VŠAK VÍME

 

 

VŠAK VÍME

 

 

snít o lásce ve stínu hlavní a svistu střel

kde šrapnely mísí s hlínou krev

kde hrůza křičí lidem z nevěřících očí

a dětem pohádky krade každodenní strach

se jaksi nepatří a nejspíš ani nechce

 

ne že by snad láska umřela

naopak chytá se za život s ještě větší silou

jenom už přestala být vílou

a dozrála v madonu – symbol odhodlání

která vše co jí kdy bylo a je nejdražší

zuby nehty brání

 

tam

kde domov přišel o své bezpečí

a se slzami se dere na svět nenávist a vztek

tam křehkým snům o lásce odzvonil zatím neurvale čas

probuzení řeže do krutě živých ran

 

tam člověk nesmí zůstat sám

uprostřed obludných zombie šílencovy války

 

okolo šikuje se proto ze dne na den svět

ozvěnou mohutní jeho mnohohlasé NĚT!

určené strojovým zabijákům ve jménu cara vraha

 

nemůže přijít přece vniveč

ani ta nejmenší ze všech snaha

o nápravu věcí lidských

 

nastane zas neodbytně čas

toho nejkřehčího snění

stejně jak přichází po každém zmaru vždycky

hodně se přitom taky změní

 

snad k lepšímu i v nás

jako bych věřil třeba rád

že i ten přezíravý pojem úkáčka

co se tak zahnízdil na špičce mnohých samolibých nosů

kamsi nenávratně zmizí

 

vlastně už teď je doufám pryč

navždy zapomenutý a cizí

když v duši zas nacházíme klíč

k samozřejmému lidství

co ve většině dříme

 

však víme…

 

 

 

 

 

 

Praha, 3.3.2022

 

https://www.youtube.com/watch?v=_uZOz2LjOWc