Vzpomínka II.

Nehybné ticho v tomhle baru,
lhostejně barman utírá
sklenici za sklenicí, pohár po poháru,
ke dveřím pohled upírá.
Piano pomalou skladbu přede,
docela tiché noční blues,
ve světle barvy modrošedé,
vosk ze svíce kape na ubrus.
Neměnné ticho v tomhle baru,
hostů je sotva tuctu půl,
nemohou ani všichni tančit v páru,
nový host svou odložil hůl.
Za hostem vstoupí dáma;
ti dva nepřišli spolu,
ta žena přišla sama
a přistoupila k jeho stolu.
Co to bylo ? Seznámení ?
Snad po velmi dlouhé době,
ti dva dopřáli sami sobě
vzpomínku na dávné překvapení.