Návštěvnost
majáky
majáky
Jako dva majáky na pobřeží
září a vidí se
k sobě však přiblíží se stěží.
A zatímco jejich světla
vstříc setkání
po pláži si běží
zakletá srdce v nich
zlý strážce vichrů střeží.
Jako dva majáky na pobřeží
a zmlklá píseň v nich...
a nezlomí ty čáry temné
čtení z žádné kouzel knih.
...
Tak po cestách osudu
plni touhy se ženem
nechtěje pochopit
že každý jiným směrem.
Komentáře (18)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskVidím, že jsme se dílem náhody sešli v tématu.
Co přečtou Tvé oči strážce majáku v moři mých slov?
Pod svícnem je tma. Pod tím majákovým je tma osamění strážce majáku. Jednou za čas přijede člun s malým ponorem, aby přivezl nezbytné zásoby. Musí mít malý ponor a musí být nezvykle klidné moře, protože majáky stráží mořské mělčiny sužované častým vlnobitím. Strážce se modlí (maják je věž roztrženého kostela, kterému se utrhla loď, která se vyhýbá své věži), aby na něj nezapomněli, aby jim komplikace neznemožnily připlutí. Když má nějaké zdravotní potíže, snaží se vydržet do příjezdu člunu. Snaží se za každou cenu udržet světlo majáku, důvod své existence. Vydělává sice nějaké peníze, ale nemá je kde utratit. Jeho životní cesta je hodně jednosměrná (Ty máš ve svém textu dva majáky, jako by mohly ty jednosměrky vykompenzovat, pak ale nepochopitelně vidí, že to nejde). Strážci jsou k majáku dobrovolně přikovaní jako bývají trestanci nebo otroci k veslům galér. Až si odkroutí svoji službu a vrátí se mezi lidi, naleznou ještě někoho blízkého? Neodvykli za tu dobu lidskému společenství? Neodešli na maják, protože jsou neuzpůsobení lidskému společenství a toto je pro ně příležitost? Je zde nějaké zlo, které je vyřadilo z radosti společenství, nebo je to jejich normální přirozenost? Vzpomeneme si na ně, když rozbalujeme nějakou věc z Číny, ve které je kousek jejich stínu také obsažen?
Asi je strážce majáku už romantikou minulosti. Možná ne tolik v nás. Máme jej jako představitele nějakého extrému, představy, archetypu.
Některé majáky mi připadají elegantně strašidelné. Jako dítě bych se jich bál. Takto jsem se bál vodojemů. Tak, jako je maják kapkou pevniny v moři vody, je vodojem kouskem vody v záplavě souše. Je na nich mnoho přísného, hrozivého (to stejné je i v Tvé básni). Tvá báseň je má dva. Připadají mi jako znepřátelené šachové dámy v patové situaci (i šachy jsou přísné). Ony se však nějak zasekly a donekonečna se beze svědků nahánějí po šachovnicích pobřeží (možná jako hrdinové Tvé poslední strofy). Kroužící světlo z vrcholu majáku jako by plánovalo další tah. Stíny hlídačů pod nimi se mohou setkat, až jedna dáma připustí to, že ji druhá skočí.
Světlo majáku je v tom, že se ocitá ve vztahu s lodí. Cíl svícení strážce majáku je, aby se mu vyhnuly posádky všech lodí. Je opakem Sirén. Plavba lodi je bohoslužbou v kostele bez věže a bez faráře. Posádka se modlí za nepropojení lodi a věže. Vyhlíží vertikálu věže majáku s opačným přáním než obyčejný poutník.
Jaké to bude, až obři začnou hrát s černými vodojemy a bílými majáky šachy?
01.04.2022 12:06:03 | Kaj
Tak jsem tady:)
a přiznám se, že protože jsem toho o strážcích majáku moc nevěděla, trošku jsem „studovala“… no né, přečetla jsem si s jedním rozhovor ;)
konkrétně tedy se strážcem majáku Tevennec v Bretani, ve kterém snad opravdu strašilo… a poblíž troskotají lodě… a je to moc zajímavé… dokonce na tu profesi měli školu…
a teď k tomu tvému.. to s tím kostelem se mi moc líbí a přiznám se, že by mě to nenapadlo…
celé je to takové krásné životní podobenství… je to skutečné povolání a služba, a člověk je musí přijmout tak jak to je, když je povolán, stejně jakobychom my měli přijímat některé danosti života a s pokorou se snažit udržovat světlo protože nikdy nevíme, jestli, byť možná zrovna malé, není právě tím, které někomu jinému pomůže od ztroskotání…
a vedlo mě to, přiznám se, i k sebezpytu – není to vždy lehké, někdy světlo přitahuje zlé můry, a neoplácet zlé zlým, vyžaduje jistou dávku uvědomění a trpělivosti…
a zjistila jsem, že mám rozepsanou báseň se Sirénami, tvůj postřeh, že jsou opakem majáků je bravurní… a já to nakonec zkrátím, celé mě to přivedlo k tomu, že je lepší občas i strádat a být strážcem majáku, a tedy světla, než se stát Sirénou vábící lidi do temnot…
...ještě mě zaujala metafora o osamělému majáku/světlu, které lidi potřebují a přesto se s ním nechtějí a nemohou spojit... a v tom je vlastně jeho služba - další téma, další otázky;)
tak zatím, a asi, vše:) děkuju Ti moc Kaji*
02.04.2022 14:19:43 | Sonador
milý Kaji... tedy, přiznám se, že čtu s otevřenou pusou, a to se mi nestává často...
páni, je v tom toho tolik!
...chtěla jsem dát vědět, že jsem četla, ale budu se tomu muset pověnovat víc...
jestli neoplýváš přílišnou trpělivostí, tak tě jí asi naučím:)
01.04.2022 12:56:47 | Sonador
Milá Sonador,
máš pravdu, nejsem vždy trpělivý. O to lepší je, že jsi trpělivá Ty. Je mi ctí, že si na mě necháváš čas. I pro mě je to radost. Nevěděl jsem, že kostel se skládá z majáku a z lodi.
Nevím, zda jeden z obrů, který vyhazuje jeden vodojem a maják za druhým, není Putin. O tom se ale bavit nechci.
Myslím si, že kdybych nečetl Exuperyho Citadelu, neuměl bych to takto napsat.
Přeji pěkný víkend
01.04.2022 13:21:33 | Kaj
zajímavé... já si ale spíš myslím, že obři jsou tak velicí, že je už ani nedokážeme vidět, a Putinové a ostatní jsou právě ty figury, tedy tvé vodojemy (ty jsou skutečně docela strašidelné) a majáky, se kterými hrají... no, kdo ví?
Citadelu mám už drahně let rozečtenou, poslední dobou si pořád říkám, že už bych ji měla dočíst... asi to tedy konečně udělám;)
hele a vidiš to? máš na mě pozitivní vliv, dík tobě začínám psát spisovně... a brzo asi začnu používat i velká písmena:)
užij si víkend*
01.04.2022 13:34:37 | Sonador
Podle mě je těžší a přirozenější psát nespisovně než spisovně a proto se tomu spíš vyhýbám(té tíze).
Těžší: máš hodně variant na výběr. Vybíráš hloubku nespisovnosti. Je to vachrlaté, protože nespisovností se přibližuješ čtenáři, ale nesmíš to přepálit. Musíš být upřímnější, než spisovná spisovatelka.
Přirozenější: Původní čeština prý byla ta, co je dnes nespisovná. Spisovná čeština je prý umělý konstrukt obrozenců.
krásný víkend
vševěd (jsem čistý amatér, mám čistě technické vzdělání)
01.04.2022 13:51:16 | Kaj
a dík technickému vzdělání asi, tvému neotřelému pohledu rozumím, aniž by mě rozčiloval, i když vidíš věci jinak než já... ?:)
01.04.2022 15:40:06 | Sonador
šplouchá mi na maják
a straší ve věži
jen pro ni co a jak
nebylo přítěží
29.03.2022 22:16:02 | Kaprikorn
:) pěkný...*
30.03.2022 09:10:48 | Sonador
někdy nevím
o co mrakům běží
ale když bouřka rožne majáky
chci chránit básnířku
a ostrov citů
i na pobřeží
a kdybychom to do přístavu nestihli
a nás na lodi lásky
zanechali v bouři
majáky jak oči nás v moři políbí
vždyť vidí líp a už víš co si počít
někdy jeden svítí ve dne
a druhý v noci
nebo je záložní ...
dva tak mít majáky
se světlem jsoucím
životním
pro pomoci nezbloudí signály
vyslyší v srdci
i prosby námořní ...
tam když dva majáky vidí stejným směrem
jsou spolu jeden
a vidí dál i dáli
jeden druhého drží se za ruce
i večerní delfín se dívá
kde láska znívá
kde zraky mírnými vesmír moře rozvlnívá
:) nechal jsem se ti trochu unést, inspiruješ pěkně, ...tak ahóooj*
22.03.2022 20:11:42 | J's ..
moc pěkně ses nechal unést:) ...i ta loď nakonec připlula...
děkuju a hezký den*
23.03.2022 08:30:05 | Sonador
Krásně napsané, milá Son, rád jsem četl .)
22.03.2022 18:32:17 | Constantine
...maják svítí všemi směry...ale jen některým směrem to má smysl...;-)tak konečně chápu text...ale vždycky jsem myslel, že do páru slov "maják" patří "loď"...asi jsem romantik.
22.03.2022 15:39:19 | Marten
:) nojo, loďka byla v plánu, ale uplavala... se mi ji tam nepodařilo vecpat:D
...tak je to taková jednoduchá říkačka, tedy doufám, že i k pochopení... bavilo mě to, i když mám pocit, že takhle psát už mi moc nejde;)
22.03.2022 16:40:32 | Sonador
...asi tam u majáků žádná loď neměla přístav...to se stává...;-) jednodušší text víc lidem smysl dává...
22.03.2022 19:59:29 | Marten