Aurora

bylo už k ránu
ale ještě tma

v pokoji hrála televize
a za oknem se pomalu probouzel svět

vrátila se
voněla venkem
a já se ze spánku zeptal
na její večer

mlčky
přitulila se ke mně
natlačila prdelkou (to
bylo dobré znamení)
a příroda zařídila zbytek

vpadla mi do života
jako divoká řeka

jako tuhle noc do snů
kdy chtěla
a pak ještě...

když už bylo venku modro
připravovala nám kávu

zrušil jsem všechny dopolední schůzky
a sešel za ní do kuchyně

posadil jsem si ji na stůl
a zeptal se: ,,chodíš
taky vůbec někdy spát?...,,