Jednou šla kolem mě smrt,
vzala to oklikou, mrcha jedna.
Štvala se za mnou jak ruský chrt,
ta kostnatá hrůza neposedná.
Mávala kosou nad moji hlavou,
cenila na mě své řídké zuby.
Zřejmě si vyšla za zábavou,
ale mou kůží se nepochlubí.
Je sice hbitá, však chybí ji dech,
za chvíli únavou své složí kosti.
Jen chvíli jsem nesl ji na zádech,
a myslím že, až do sytosti.
Ještě má svíce neshořela,
ještě mě do knihy nezapsali.
Sice ta svíčka už není celá,
ale jsem tady a žiju: ještě mě nedostali.
Pobavilo a uchvátilo.
Trochu mě praštila do očí ta čárka za že, ale čert to vem, je to skvělé.
09.04.2022 11:41:11 | Irena Majer
Ani se nedivím, že ta čárka vás udivila. Samozřejmě tam nepatří.
Nedostatečná kontrola. Ale, jinak děkuji.
09.04.2022 22:41:13 | Kan
Skvělé!! Já už mám tu svou svíčku za polovinou, ale ještě neshořela - alespoň doufám, že mi jí nějaký ten kus zbývá. Moc jsem se pobavila. ST a pozdrav z Prahy. Daniela.
08.04.2022 20:05:06 | danaska
vydařenej text a hlavně dost povedený začátek básně,prostě únik.)
08.04.2022 17:12:47 | xoxoxo