dál už nic
dál už nic
En seděla na gauči
a rovnala si
nasbírané kamínky
před chvílí se byla projít
a tak měla chodidla od písku
prochladlá z výletu
usrkávala teplý čaj
přiložil jsem do krbu
sedl si k ní
a zeptal se: ,,když
zavřeš oči
co slyšíš?,,
zavřela je tedy
zaklonila hlavu
a zaposlouchala se
za okamžik řekla: ,,slyším
šum moře,,
pokračoval jsem: ,,a
co ještě?,,
zalovila a dodala: ,,ještě
racky,,
a já: ,,a
slyšíš ještě něco?,,
chvíli přemýšlela
a pak řekla: ,,dál
už neslyším nic,,
položil jsem její hrnek na stůl
přitáhl si ji k sobě
a do vlasů
jí pošeptal: ,,přesně tak
dál už nic...,,
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
:) krásná poenta...to nic
je ale plné *
09.04.2022 23:01:21 | jenommarie
...tohle je to nejplnější ,,nic,, na světě
šel jsem za ním padesát let
jsem rád
že jsi to tam našla
právě Ty
14.04.2022 11:24:08 | piťura
:) Péťo jsi milý ...zůstaň takový.
Vždy to zahřeje. Přeji krásné svátky oběma* M.
15.04.2022 19:49:37 | jenommarie
Na svatební pozvánce jsem měla nahoře drobným písmem "lidé se berou pro ticho, které je slyšet jenom ve dvou, jinak to ticho neunesou, jinak je ticho přemůže". Nás tehdy přemohlo. Proto když jsem svědkem životů, kde toto stále je, mám radost, protože nejedno ticho, hýčkat a tichounce pokolébat ..
09.04.2022 21:38:59 | Vivien
drahá Vivien
děkuju za tak osobní komentář
jsou lidé
kteří nedokáží vydržet ticho
ani sami se sebou
to není Tvůj případ
když sedíš
ve svém světě (tak bohatém)
na soutoku řek
a necháváš se unášet západem slunce
a Tvých rtů se dotýká
čerstvé jablko
na jehož místě by chtěl být každý muž...
PS: tenkrát jsi napsala báseň
09.04.2022 22:23:30 | piťura
