* * * 130)

* * * 130)

Na kousek slova,
jež celé dávilo by,
s mlhou,
jež lisem své mléčnosti
stlačuje nás k zemi.

Ve věku,
kdy Wolker umíral,
pomalu v kavárné plné stardů
dospívám.

             #   #   #

Tenkrát v tom snu.
Ležela si v kopretinách
s otisky mých inkoustových prstů na prsou
a v tu chvíli
se vše zastavilo,
neboť bylo ticho, které vše ví...

Víno, kterým Šalomoun opíjel Sulamit 
právě dozrávalo.

                      20.5.1988

Autor Jan Kacíř, 12.04.2022
Přečteno 166x
Tipy 11
Poslední tipující: mkinka, La Suneteto, Akrij8, šerý, Marten, Sonador
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Kurnik Vám to ale v tom osmaosmdesátým parádně básnilo!! Poklona.

20.04.2022 09:33:21 | La Suneteto

Ticho ví mnohé, stejně jako Tvoje poezie Jane, rád jsem četl, překrásné obraty. Tvá báseň uzrála též do krásy

18.04.2022 22:19:46 | Akrij8

Taková pro mě jistota osobního vkusu.
Jen tak se zmíním. Je vidět i časová posloupnost vedoucí k tvůrčí kvalitě. Bezva, Jene*

12.04.2022 19:22:03 | šerý

Děkuji, vzácný příteli, že sleduješ mé klopotné přepisování minulosti. Tuto věcičku jsem kdysi zařadil mezi ty povedené a publikovatelné najisto. Jinak ovšem nechval s tím vývojem. Ona je to spíš taková sinusovka...

12.04.2022 20:02:46 | Jan Kacíř

páni...

12.04.2022 13:29:13 | Sonador

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí