Sbírka: Vzdoromládí
Na kousek slova,
jež celé dávilo by,
s mlhou,
jež lisem své mléčnosti
stlačuje nás k zemi.
Ve věku,
kdy Wolker umíral,
pomalu v kavárné plné stardů
dospívám.
# # #
Tenkrát v tom snu.
Ležela si v kopretinách
s otisky mých inkoustových prstů na prsou
a v tu chvíli
se vše zastavilo,
neboť bylo ticho, které vše ví...
Víno, kterým Šalomoun opíjel Sulamit
právě dozrávalo.
20.5.1988
Kurnik Vám to ale v tom osmaosmdesátým parádně básnilo!! Poklona.
20.04.2022 09:33:21 | La Suneteto
Ticho ví mnohé, stejně jako Tvoje poezie Jane, rád jsem četl, překrásné obraty. Tvá báseň uzrála též do krásy
18.04.2022 22:19:46 | Akrij8
Taková pro mě jistota osobního vkusu.
Jen tak se zmíním. Je vidět i časová posloupnost vedoucí k tvůrčí kvalitě. Bezva, Jene*
12.04.2022 19:22:03 | šerý
Děkuji, vzácný příteli, že sleduješ mé klopotné přepisování minulosti. Tuto věcičku jsem kdysi zařadil mezi ty povedené a publikovatelné najisto. Jinak ovšem nechval s tím vývojem. Ona je to spíš taková sinusovka...
12.04.2022 20:02:46 | Jan Kacíř
páni...
12.04.2022 13:29:13 | Sonador