Tón Prahy

Ach, prší a cesta se táhne.
Dny, ulice mátne.
Pozdravím strom na náměstí,
dám dojetí na kořeny.

Brach je milý.
Zahlédnu i tulipán.
Krásné ráno.

Bože, dej sílu tam i tam.
Zrození skrze oblačno.
Úsměv kreslí červeno.

Houkačky i nálada pod psa.
Chybí hopsa.
Rychlý tah a kaluže.
Člověk někam doklouže.

Jsem mokrá.
Já a já.
To je ráno.
Prodýcháno.

Nutím se do zpívání.
Trhám minuty bez spílání.
Kaleidoskop proher svých.
Žít však není hřích.

Utírám si pot z čela.
Je pondělí a chci být milá.
Prší mi na hlavu
a nehledám v druhých závadu.

Prostě jdu a sebe najdu,
i když nohy dozadu.
Chce to přísadu i koření.
Holt milovat i sebe je umění.
Ta da di. La la lí.

Ráno v polospánku zní.
Jsem v Praze.
Nemyslím na to, že je draze,
ale že bude blaze.
Řítím se po své dráze.
To je můj den Bože.