Skromná krása.

U schodů do kostela
kamenné sochy stály.
Z kamene, jež ztvrdlé ruce vylomily,
z vysoké a tvrdé skály.
Stály tam od nepaměti,
vzdorné povětří a času.
Lidé je míjeli a neviděli
jejich kamennou krásu.
Je spousta věcí,
kolem kterých slepě jdeme.
Život náš tím získá,
jenom když se rozhlédneme.