Zvadlý květ.

Na stole džbán, v něm zvadlý květ,
Vzpomínka na lepší časy.
To jsem tě viděl naposled,
Jak své česala sis vlasy.

Krásu jsi hledala ve střepu zrcadla,
V tu chvíli byl – celý tvůj svět.
Bála ses, aby ti krása snad neuvadla,
mohla by rychle uletět.

Pro koho, když pro mě ne ?
Pro koho, vlastně, se zdobíš ?
Kdo srdce bude mít zlomené ?
Já ne, víš, mé srdce tím osvobodíš.