Brahmovi tuláci

Brahmovi tuláci
#losttapes #lostwritings #jackkerouac


Brahmova noc
#rin #suzu

Zapomenuté listy padaly tiše a opuštěně se v křišťálové samotě snášely na zem v tančících kaskádách fraktálů, v jarním zlatém Slunci něčeho počínajícího, něčeho, co se zrozovalo samo v sobě a ze sebe. Cítil to někde v duši, někde uvnitř. Bylo to jako Brahmova noc, kterou každý večer vyhlížel, aby se mohl na okamžik skrýt jako malý chlapec za máminu sukni.

Hledal útočiště, nějaký pevný bod, jistotu a bezpečí v nekonečně metamorfujícím světě, který pulzoval v mohutných systolách našich srdcí a který se řítil sonickou rychlostí od nepoznaného do neznáma hlubin a který povstával z nevědomí a duše, svět hlubin a zenu v smrti, které ho zaživa požíraly, jako kanibalové na smaragdových ostrovech uprostřed tichých moří.

Brahmova touha
#déva #kalpa

Kalpy věků zůstávaly stejné a neměnné, touhy a slova a cesty nekonečnem až na úpatí hory Kailás. Tam, kde se zastavil čas. Kde spočinul v lehkosti a v tichosti modliteb. Tam, kde se rozpoznal, když hledal vztah k sobě samému a světu kolem ve všech jeho podobách.

Tam, kde se našel. Kde objevil muže.


V novoluní Černého Měsíce, jaro 2022