Traktát osudu nedá nudu.
Ba k emoci návnadu.
Lidé jako leklé ryby.
Pozoruji a ptáci je vidí.
Slunce kouká ze střechy.
Zas chybíš Ty.
Jsi v dálce.
Hladím sny v oblasti mlhoviny.
Přemluvit se z černé díry.
Vstávám a nechce se mi.
Protáhnu se bez poskvrny.
Je úterý.
Pražský holub poví.
Ten se dvoří.
A tak ho krmím
a on se směje.
Houkačka houká.
Zas něco se děje.
To je obraz bez portfeje.
Lavička plná beznaděje.
První, druhá noha kráčí
a tak si básním
i k životu to stačí.
Já i holub jsme tuláci
a občas je dobré být nad věcí.
Neslyším hádky lidí z ulice.
Jsem holubí milá samice.
Krásné ráno, u krmítka mě poznáte.
Povedla se ti, mikčo .)
10.05.2022 21:45:06 | Constantine
teda ta je bezvadná! hlavně toto se ti moc povedlo -
Lidé jako leklé ryby.
Pozoruji a ptáci je vidí.
krásné ráno Jituško*
10.05.2022 08:35:25 | Sonador
Víš, já mám obdiv k ptákům. Tu jejich možnost létat a mít nadhled nad tím světem, co je dole.
To je obraz rána, kdy holoubek přišel na povídání a já se necítila tak smutná.
Byl šťastný a bezprostřední a to dost často u lidí není.
10.05.2022 08:40:54 | mkinka
ale i někteří lidi jsou jako ten holoubek, naštěstí*
jé, kdybys slyšela toho mýho kočičáka, co vydává za zvuky, když kouká z okna na ptáky na drátě! a nevim proč, asi se s nima chce dorozumět:)
10.05.2022 08:51:06 | Sonador
Já mám v okně hnízdo. A okno je zavřené, tak jsou ptáčkové v bezpečí. Kočičák za ním cvak a cvak. A v takové intenzitě. Tak ho odnesu a sedí za dveřmi. Co mám s ním dělat.
10.05.2022 09:08:29 | mkinka