Proud času.

Únavou sotva dýchá,
proti proudu svou loď vleče,
řeka si v poklidu teče
a nikam nepospíchá.

Stromy si ve větru šumí,
větvemi tichý vrhají stín,
šepotu bělavých kopretin,
kdo vnímá - porozumí.

Znavení pod stromy sní,
duše jim o lásce zpívá,
únavou v očích se stmívá,
svět jenom v obrysech zní.