Postrádám tvé zářivé oči,
tu nekonečně modrou barvu jezera.
Tvé vlasy vyčesané nad obočí,
v odstínu večera.
Kde je tvá dívčí šíje ?,
stejnou se pyšní labutě,
po tvých ústech smutno mi je,
přijď, do ráje vezmu tě.
Obletím s tebou celý svět
na křídlech mocné fantazie.
O tom, co mnohý nikdy neprožije,
budeme si věčně vyprávět.