Cesta tramvají

Jedu ráno a vidím němé pohledy,
průzkumné lidské soustavy
a chytám dění bez promarnění.
Slunce svítí a lidé bez úsměvů
a město bez andělů.

Je vedle mě místo.
Pojď si sednout babičko.
Já vím potěšíš maličko
a řekneš mi opět - holčičko.

Nebe má občas hodně práce
a člověk je malý vládce.
Podám Ti ruku na pozdrav.

Neumírá se, jen občas schránka jde odpočívat,
když má stálý chvat
a atribut vzpomínek ožívá.
Věří se, že nepřijde doba ledová.

Ach, holčičko, ta voda se nedostává.
Právě si přejela, ale to se dá
i tma se světlem stává.
Jsi ještě mladá a stále nedočkavá.
Křížek na čelíčko a tradá.
Mám Tě ráda.