Vůně tymiánu.

Ve slunečném ránu,
dívka si oči cloní
a snítky tymiánu - voní.

Dlaněmi chytá stín;
přijde - koho se zeptá ?,
ústy od malin - šeptá.

Ptala se ptáků,
ptala se stromů, jmelí,
v poli rudých máků - nevěděli.

Možná, že vítr
slyšel; kdo ví ?
a dívce ze soucitu - poví.