Maluji pusu

Rty slasti v barvě rudé,
tvární ruce bdělé
a štětec kvílí bez kratochvílí
jak rychlík v mžiku
oázu věrných díků.

Rty se pohybují jako na plátně
a k sobě berou milé kotě
v časoprostoru - miluji Tě.
Není tu Sahara a do barev jde voda
i koutkem bílá,
až růžová se brouzdá.
Poezie aktu fantazie,
volá k lásce v tahu cíle.

Je převlečená, ale vlahá
a stále krotká a milá.
Pusa dokonalá,
jádrem tkaná
i do jehly symfonie
obláčkem notovaná.
Ano, namalovaná i prožitá.
Právě daná.