Ach, můj deníčku.
Já dala si rozcvičku.
Podpatky ujížděly
doplněné karamboly.
Dlažební kostky tvrdé byly,
jen polštářky je ubrzdily.
Bílé sako dostalo barvu divů
a já přesto se smála kupodivu.
Tramvaj bosá dobíhala,
na lidi se nedívala.
Jsem holka bláznivá,
co nesleduje předpověď
a mění déšť za milou věc.
Tak jsem trochu mokrá,
co řekne moje kočka.
Buď doma - jsi v bílém křehká.
Od vlaku plazil se šnek
a já byla šťastnější hned.
Sledovala jsem přírodu
a usmála se nad sebou,
že prostě jiná nebudu.
Všichni v rodině mají černé vlasy.
Já však ne.
Jsem hnědá a to je krásné.
Zcestovalá a v sobě básně.
Tady je odkaz tvého života. Z vlasu tvého si předu dychtění okamžiku heroické lásky
25.05.2022 16:10:16 | Dejvis
Ano. Sluníčko se snažím mít v duši, i když prší a nohy kloužou. A občas se usmát i nad sebou, že nejsem ideální, ale žiji a snažím se překonávat v rytmu básně a dát kouskem citu světu kus sebe. Kéž spoustu úsměvů pomáhá i v nekonečnosti každičkých nedopatření lidského pochodu bytí i žití.
25.05.2022 16:20:03 | mkinka
jseš šťastná holka bláznivá-mkinka bezustání zářivá...stran své Mkinky obětavě mazlivá...:-D* ST*
24.05.2022 19:52:30 | Frr