Říkali mě
Říkali mě
že jsem postižená a kráva.
I to se stává.
Půda občas senem se stává.
Já jak hříbě hřála
v perutí Pegasa
barvila nebe příslibů
po doušcích soumraků
i duše pobytů.
Strmá skála dala lávku
a já v jádru koktala i hlásku.
Rudla jsem a přesto mluvila.
V ústraní jsem jít nechtěla.
Proč jít do speciální školy?
Vždyť se mi jen hůře mluví.
Rétorika řinčela.
Utekl čas a nestydím se,
za svůj hlas.
Každý máme něco
a proč se toho bát.
Přijmout sebe,
je nástroj,
jak ovládat strach.
Žiji v písmenkách
a necítím krach.
Jsem jiná,
ale jednou z vás.
Miluji tisíckrát.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskJsi zlatíčko mikinko, otiskuješ do písmenek svou krásnou dušičku. Každý jsme nějaký a nikdo není dokonalý, jak píšeš, každý máme něco. St veliké.
26.05.2022 20:11:47 | CULIKATÁ
Moc děkuji, hodné sluníčko.
26.05.2022 21:30:00 | mkinka
Prvně, můj obdiv a respekt mkinko. Krásná báseň svým lidstvím.
A pak, rétorika světem řinčí a kam to vede, psát poezii, už sotva svede.
26.05.2022 10:13:27 | Vivien
Jsi milá a hodná. Děkuji.
26.05.2022 10:17:56 | mkinka
Děkuji za tahle pokorná slova, naprosto souhlasím
26.05.2022 07:29:31 | Marry31
Jsi hodná. Přeji vše dobré.
26.05.2022 07:31:48 | mkinka
Kdybych někdy já, v kykyryký kokt. Neubyl by z jiter ni žábám skok.*
25.05.2022 21:29:56 | šerý
Moc děkuji za Tvá slova a vážím si jich.
25.05.2022 21:40:05 | mkinka
"Přijmout sebe,
je nástroj,
jak ovládat strach."
Páni.. Nemohu jinak než ST :)
25.05.2022 21:09:50 | Narra
Moc děkuji za podporu.
25.05.2022 21:39:31 | mkinka
Žijeme tak, jak je nám přáno z vlastní vůle.
ST
25.05.2022 18:01:47 | Fialový metal