O růži.

Nebeské hlasy z noci zní
a růže pronikavě voní,
měsíc mraky tvář si cloní,
chrání taje zpovědní.

Noc do flóru se halí,
těla se k sobě vinou,
dlaň hledá dlaň jinou,
vstanou ráno rozespalí.

Růže dál sobě voní,
co je ji do lidského žití,
stačí, když slunce svítí,
jen a jen pro ni.