Slovo je obilí

Ruka vrávorá,
ale necítí se sama,
vůkol snů i paraplat.
Kdykoliv, cokoliv
slova dají žít.

Trápení se odvalí.
Rozsvítí duši přátelé i objetí.
V slzách je zákon přijetí.
Báseň není prokletí.

Je luna uhlazená
a dotkla se jí kočka malá
i za koutem se usmívala.
Hvězdy si oblíbila
a o svém songu právě snila.

Nebyla sama.
Konvalinkou hrála.
Adoptovala jí slova
i strakatá kráva,
co mléko jí dala.

Vrstva života se rozválí,
těsto se hněte s kuráží,
aby denní chléb chutnal jako citu hedvábí.

Kdykoliv, cokoliv.
Slovo je pilíř a nemá chtíč.
Je jádro zemské i láska,
co přinesl půlměsíc.

Možná je mi pořád hic.
Sloky jsou vůlí žít.
Slovo je i chléb,
churavý, co nehledí,
co právě jí.
Den šalvějí i meluzínou zní.