Zamyšlení

Jedno nebe mezi tmou
i sen mezi tíhou.
Osud občas hoblinou
a píše ódu svou,
klikatou i vrásčitou.

Stárnu mezi výhonky svých slov
na kluzišti zanedbaný krov.
Svírám květ poznání
a tlumím života šumy.

Třeba se to jednou hodí
až odpluji tou lodí
z přístavů mrákot i blouznění.

Jen pár slov dá znamení.
Jedno je neměnné,
že bytí nechce být dřevěné
ani olověné,
ale mluví a v čárách plyne.

Co dnes jsi namaloval, drahý dne?
Vegetariánská snídaně
a možná je chladněji i příjemně.
Tok pocitů se zvedá.
I Budhismus něco dá.
Vědění pomáhá.