Nový prostor

Na Masarykově náměstí
lidí jako smetí
prodejce běží.

Kupte si, prosím.
Smutek čtu z očí
jako z diapozitivů
i temných obrazů,
co umělec dal za skříň.

Jeden pohled místo vět
vidím cloumat lazaret
a to i bez karet.

Hvězdy možná chtějí,
minula jsem se s tramvají,
den jiný a posazený.

Jsme lidé a nejsme zvěří.
I nicota má chuť žití
a poupata rostou z mlžných nití.

Jak, nelehké je denní bytí.
Peníze dám kvůli smutku,
co je opravdový a jdu na spoj jiný.
Duše každá roste s činy.