Dnešní

Dneska je lavička plná,
kde nedávno jsem seděla.
Tylovo náměstí běží
a já stromy políbila.

Občas se kope tam a tam,
podpatky dorovnám.
Tak už to bývá mnoho hluku
a život v rozpuku.

Ruch tváří bez povšimnutí
i výkřiky do nicoty kvičí.
Jsem Prahou křtěná,
nebudu jiná.

Probírám zeleň,
co tu zůstala.
Najdu zahrádku,
abych kávu dala
a tempo své nastavila.

Nemyslím na teplo v horních patrech,
přemýšlím o kožních pórech,
že místo křiku z udušení
dám se do milého psaní
a bude číše najedená písmeny.

Krásný den, přeji vám
a ať je nám všem dobře na Zemi.