Černý úhel

Do rukou beru ten černý zázrak
a tlumím přetlak dějů
i shluk bolestí.

Já vím, barvy se mění,
ale ta jedna je životní.
Majetek vnitřní
v milosrdenství ráje.

Chci gumovat, ale nechám to,
jak to je.
Zrcadlo ptá se,
co maluji.
Já odpovím krásnou naději.

Táhnu větve od kořenů,
ty miluji a obdivuji
i dokreslím čáru poslední.

To zem pohladí i v nečasu.
Srdce dá pózu úžasu.
Fantazie pusu luxusu.