Jen
Jen
Dýchám a vyluzuji zvuky
bez poroty v němé kroky.
Shledání souvětí
v délce nadhledu,
když už jen nemohu.
Záda se krčí
a srdce brečí na tu a tu stranu.
Přikrytá touhou v naději,
že básně ožijí
a stanou se ornamentem v šíji.
Klesám i hvízdám mezi loukou i hájem
i bzučím nestejnorodým stádem.
Ruce holé, nohy bosé,
v žhavých uhlících ponořené.
Šourám se a vidím anděla
i jeho křídla nesmělá.
Hýbu se a ruku jsem mu podala.
Bože, duše kývá
a mám pomocná rána.
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Má to duši! Rád přečetl a sním
02.08.2022 10:57:27 | Dejvis
Ach, děkuji, z Tvých slov mám další milou motivaci ke psaní a duše má krásné vznášení v nekonečnu přívětivosti i přijetí.
02.08.2022 13:36:19 | mkinka
Andílek Tě chrání svou milující dlaní a křídly obejme Tvou postavu, dodá lásku, zdraví, odvahu...
28.07.2022 08:36:36 | CULIKATÁ
