Rozloučení.

Jiskrná slza ji po tváři stéká,

po tváři bílé, jako čerstvý sníh,

ta slza, je vzpomínka na člověka,

skryta v náhlých rozpacích.

Kytice růží rudých jako krev,

klade na kámen hřbitovní,

ve větvích stromů slyší zpěv,

jako zpěv andělů ji zní.

Pryč jsou již trýzně a trápení,

vzpomínky ztrácejí hmat,

co stalo se, to už se nezmění,

tou kyticí růží chce sbohem dát.