Čertík

Senoseč uzmula z tvých vrkočí vláhu

já však piju, piju a žlutý nektar zvoní

vštípilas mi zlatý nuget v závity mých vrutů

dalas mi naději že veřeje nezabloudí 

do zpráchnivělých stavení

 

Ty čertíku z krabičky od parfému

líbáš pradávné noci co ocelové výstuže

hltám temnotu dní stvořených pro rosu

čerpám pel ze smotané zmije v podkroví

a den je černý jak vlásky komety v mezihvězdí

 

Snad v příští patii naleznu tě

tu královnu srostlou se zlatým kaštanem

kučery zavlažené mojí krví bují do nedohledna

líce promáčené mojí plasmou planou v dál

a hromobití vycítilo slabinu našich duší

 

Pověz mi  -  stálo to za to?

když březové piliny odskakovaly v příšeří

a tok velehor přerůstal hlubiny moří

a tys byla tak daleko i tak blízko

jak srdce hoří, jak jednoho dne stvoří

zelený trávník a kopací míč?

 

Čertíku z krabičky od parfému

zavoň krystalickým medem

vrkoče potajmu 

napusť si jedem

a pak se konečně

a definitivně

rozplyň...