Plátno

Život se promítá
v kinosále bytí.
Má moře i vlnobití.
Slzy jsou dravé,
pevné i holé.

Ruka trčí a prosí,
že polknout ani nechce
ve zdivočelé zemi
se cítí jako na porážce.

Pak fanfára přežití
i kolaps hodináře.
Už je pozdě
a dýchá se na poslední čáře.

Krucinál a lán potu.
Člověk sjíždí proti větru
i proti smršti kulometů.
Klapka na závěr a beznaděj.
V cíli kladná orchidej.
Hej a hej.