Budu zas malovat a jen tak hřát.
Tempera spadne na můj šat.
Začneš jí omývat a budu se smát.
Budu zas s Tebou hladit červánky
a těšit se na pohádky.
Hledat i duhu, dokud mohu.
Slunce dá čistou mluvu.
A večer budeme jíst
ve tvaru hvězd
a lásce dáme krásné vpřed.
Není to jen báseň.
Pohledem mě změř.
Tempera došla i paleta spadla.
Láska je obraz a jemu čest.
Malujeme dílo hvězd.
Právě teď.
...malovat je dobrý nápad...;-)jen malý obrázek na uklidnění bych se pokusit mohl...kdysi jsem to měl rád...proč lidé přestávají dělat, co mají rádi?...promiň, zamyslel jsem se asi že je podzim, mluvím k sobě...
16.09.2022 18:12:31 | Marten
Víš, přesně máš pravdu. Někdy emoce se léčí i barvou, která právě dělá dobře.
Přesně, jak píšeš. Existuje i na to určitý druh terapie. Já to plně neumím popsat. Při stresu mi pomáhá, když si představím určitou barvu.
Sama mámě jsem chtěla přinést barvy do nemocnice, aby se zas zpátky vrátila k malování, když jí to nešlo chodit. Psychice to hodně pomáhá.
Ještě si pamatuji, jak malovala na trička, co jsem jako malá nosila.
I já děkuji Tobě za milý příspěvek.
16.09.2022 19:10:30 | mkinka