Nejen poslední

Psala jsem mnoho básní.
Vím, komu bude patřit poslední.
Slunci, které nezevšední
i plátno v krásném pozadí.
Ruka se třepe štěstím
zas maluje smích
přes bolest a dává žít.

Slast jsou nádechy
i zvučné průduchy
mezi slovy pomlky.
Je ráno a hravé pro mloky.
Zasníš si se mnou
mezi květenou i lunou
ve víře traktátu dnů.
Přečti a pak obejmu.