Stojím před nápisem
a přemýšlím.
Rok roste s rokem
a jinak se mě dotýká.
Světlo i tma.
My jsme byli, co jste vy
a vy budete, co jsme my.
To psané tluče mi do očí
a přemýšlím, co je obručí.
Hřbitov je důležitý,
dává i své klady.
Jednou jsme byli
a hledali tu a tu vady,
pak odplavil se čas
a zůstalo ticho
a prach zpíval místo nás.
Vzpomínám na blízké v modlitbách.
Každý večer vzpomínám na své blízké které jsem měl rád.Na ty co byli opakem, ti se nedají z mysli vygumovat.Nedokáži jim ještě zcela odpustit, ještě na to prostě nemám:-(.Moc hezky jsi to napsala.:-)
17.09.2022 15:13:57 | Jeněcovevzduchukrásného
Velmi působivé
Ano blíží se doba ranních mlh
A zamýšlení
Koho si povolá sám Bůh
17.09.2022 11:10:28 | kudlankaW