Krok

Oblohou kráčeje hlavou dolu, 

tam z kamenného snídat stolu.

Prameny duhy na stébla motat

kapkami deště tiše se kochat. 

Žlutavé mraky kříšťálem sít, 

nad vším tím vespodu žít.

Tiše a kdesi nebýt i být 

vzhůru a bdělý toliko být.

Krajinu snů tiše ti množit 

barevná křídla s hrdostí nosit.

Rostou tiše kdesi 

tiše i v peci. 

Tam