Návštěvnost
MRHOLÍ
MRHOLÍ
MRHOLÍ
mrholí
podzim mě tlačí k zemi
do bláta z prachu
listí a psích výkalů
mrholí
jen drobně a pomalu
vlhká síť skepse a nostalgie
natírá barvy do šeda
na nebi hvězdy smázla docela
zůstaly s námi jen celebrity
blikají a vtírají se z éteru
náladu mi to ale nepokazí
dotykem ovladače se na ně lehce vyseru
pardon
i jiné radosti mám k výběru
co zaženou chandru na počkání
vyťukám třeba pár řádek na svém monitoru
a nechám ji s nimi zmizet v Literu
Praha, 17.11.2022
https://www.youtube.com/watch?v=4QTSyGMiDuA
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskSoucítím, podzim mě také vždycky srazí k zemi. Letos se mu to povedlo později, až v listopadu, ale v televizi také přepínám, jak splašenej kůň. Když už nevím kam, zakončím to výlevem do písmenek. :-D
17.11.2022 20:22:50 | Kubíno
Díky za souznění, Kubíno :-) V Tvém věku se z té země ale hbitěji zase vstává nebo by aspoň mělo, tak kéž se Ti to stále a lehce daří ;-)
18.11.2022 18:08:18 | Amonasr
Jsem taky v depresi jako každý rok od září až do března
Ty si to ale umíš vylepšit naději skvoucí se ve druhé půli Tvého opusu
Přitakám první půli textu
Melancholik vykrmený
Marty
17.11.2022 18:05:25 | kudlankaW
Ve skutečnosti mám tu podzimní melancholii už od dětství docela rád, možná to bude tím, že jsem se do ní narodil. Ale faktem je, že s přibývajícím podzimem života vítám stále víc každý sluneční paprsek i na té podzimní obloze, a rád se jím nechám povzbudit do lepší nálady. A když chybí on, musím si ho aspoň něčím nahradit... :-)
18.11.2022 18:05:32 | Amonasr
Ve skutečnosti mám tu podzimní melancholii už od dětství docela rád, možná to bude tím, že jsem se do ní narodil. Ale faktem je, že s přibývajícím podzimem života vítám stále víc každý sluneční paprsek i na té podzimní obloze, a rád se jím nechám povzbudit do lepší nálady. A když chybí on, musím si ho aspoň něčím nahradit... :-)
18.11.2022 18:05:32 | Amonasr
Dobrý recept a uchovám si jako koncept.*
Mrholení je zvlhlou šedí. Duležitější je, mít v sobě sluneční hradby. Mít je vystavěné sluncem ostře pálených cihel.
Mít radostí v zasobě mozkových regálů. I já si z nich beru - i když už z těch nevyšších. Si říkám, že jsem někdy sběračem žmolků. Přejedu vůlí po tvídu života a poberu. Hm, nic moc! Ale dvě dotěrné mouchy jednou ranou. Jsem činným a chandru zaženu do kouta. Tvíd života sice stále hrubý, ale úhlednějším očím na omak... už chandra na kolenou.
A to ještě přijdou sněhuláci, keří pod mrkví uhlí zubí. Nemám je rád a nejsem s nimi kamarád. Nuže příteli, opět prima zamyšlení... kterých zde mnoho není*
17.11.2022 16:55:21 | šerý
Další z Tvých komentářů, které jsou mnohem znělejší než jen pouhá ozvěna původního textu - díky :-)
18.11.2022 18:00:16 | Amonasr
Potěšil i Walda, ještě neodchycený a nerozmělněný osobou opačného pohlaví .. potkával jsem ho na Vinohradech v brzkém ránu. něco jako střídání směn
17.11.2022 16:34:41 | DvorskyJan
Tak to mě mrzí, že se mi to na Vinohradech nikdy nepoštěstilo, a to jsem po nich občas v brzkém ránu kdysi taky povlával z "noční šichty" směrem k jarovským kolejím nebo později na Žižkov domů :-))
18.11.2022 17:58:23 | Amonasr