Když počasí dovolí
Když počasí dovolí
Přehrabuji se v myšlenkách
a lítají i rojí se dál.
Vidím děti,
jak si hrají
i ptáci štěbetají
v duchu lůna katedrál.
To tenkrát se syn učil básničku:
Když počasí dovolí,
chodí ježci do školy.
Počítání lehké není.
Snadnější je kutálení.
Já to umím ještě teď.
On divil by se ,
proč říkám to právě teď.
Člověku se stýská
a občas slza kápne.
Máma smutná i občas hlas vázne.
Čas zpívá v beznaději.
Mlha i v parném slunci po údolí.
Jen báseň ještě sílu dojí.
V duši nachází přízeň trojí.
Vychází slunce a já fotím vzpomínku.
Kapesník mokrý a zamáčknu bolístku.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jen báseň ještě sílu dojí...
No, nejdříve mne ten obrat zarazil, ale ono to vůbec není blbý... Má to jen jednu chybičku - dovedu si to představit. ;o)
28.11.2022 17:07:36 | M.A.Rek
Drahokamy v lůžkách na prstýncích času. Navlečeným na prstě, teskně pozdviženého času.* Ale přítomnost máš v hrsti!
24.11.2022 12:45:15 | šerý
Vzpomínky jsou úžasná věc. Dokáží bolet, ale taky zahřát u srdce jako ty :)
24.11.2022 11:22:12 | Marry31
