Hra na život

Pohnutá tětiva.
Slza až ve vnitřnostech.
V očích stres i spěch
čeká na závěť.

Pomíjivá osa se rozpouští.
Je svátek a samota dusí
jako kalný měch.
Hodiny přesunou se
a v minulosti pěsti.
I noha klopýtá.

Hrála jsem člověka
a dostala mě prázdnota.
To nic chrlí slova
a přemýšlí nad kulkou z olova.
Ještě ne, báseň není hotová.

Kolotoč začíná.
Šíp mine cíl.
Srdce novou báseň začíná
a láskou plá v ohňostroji.
Tepny dají naději.
Slabiny hřejí.