Ve skalách dub o samotě stojí
V kořenech "fleky hub" společný život je pojí.
Výhledy, oblačné moře má
v těch výšinách dub vidět nebývá.
Stojí, své oblačné moře má,
i ostrov v oblacích občas obývá.
Občas ho slunce navštíví
Oblačné moře rozptýlí
Barevná šeď okolních skal
Zeleň mechů, květy trav.
Stojí, na kůře stopy věků
Ve větvích podpisy větrů
On ví, co sdělují světu
a tomu kdo chce "číst".
Život, plnící se list
Začátek i konec dnů
Smutku i smíchu
Snů, i černých dnů.
~☆~
Nebýt stromů, tak se udusíme, stromy jsou zázrak:-)
08.01.2023 15:13:40 | Jeněcovevzduchukrásného
To máš pravdu:0)
10.01.2023 04:58:17 | Protos1182
a ve větvích ještě čarovné jmelí...
05.01.2023 21:05:00 | Sonador
...jednou jsem taky napsal ódu na krásu stromů...máš to pěkný.
04.01.2023 18:03:15 | Marten
Dik moc
04.01.2023 20:11:36 | Protos1182